Rapper Refew zažil opravdovou bídu, ale teď může říct, že je o to silnější. Z ghetta to dotáhl až na Rapmasters.
Délka článku: 3 min
Interview
Při pohledu na Erika aka Refewa by člověk netipoval, že mu je teprv čerstvých 22 let. Když si s ním povídáte trochu dýl, máte pocit, že prožil už několik samostatnejch životů. Strávili jsme s ním celej den, zakončenej skvělou show v nově otevřeným teplickým klubu DrinkyUp. Ještě předtím nám doma na pražský Palmovce dokonce vystřihl exkluzivní freestyle, nástřel nový skladby, která zatím nikde nevyšla. Podívej se na video a zjisti, jak se mladej cikán z největšího pražskýho ghetta dostal z Libně až na pódia Rapmasters Tour.
Na Palmovce strávil Erik velkou část života. Pamatuje si hlavně chudobu a násilí. Prý bylo tehdy na denním pořádku, že se mezi sebou pobodali klidně i dva kamarádi, ne jen cizí lidi. Byty se vykrádaly ve velkým. Už na základce byl Erik svědkem drsnejch scén, který se pak objevovaly ve zprávách v televizi. Prostě klasický ghetto – jedinej rozdíl oproti těm v USA byl v tom, že na Palmovce nebyly pistole a místo cracku se prodával pervitin.
Napůl domov, napůl prokletí
Život na místě plným narkomanů, prostitutek a dalších kriminálních živlů se na Erikovi samozřejmě hodně podepsal. Palmovka je něco jako moje prokletí, přiznává. Tady jeho kariéra vlastně začínala – po boku kamarádů, ještě na základce. Mladej Erik poslouchal Wu-Tang Clan, Ushera a Snoop Dogga a snažil se je napodobovat, než začal zkoušet freestyle.
Bylo mi asi sedm nebo osm let. Sešli jsme se venku s kámošema, pět malejch cigánů, koupili si jednu krabku cigaret a začali freestylovat. Oni mi většinou nahodili téma, protože věděli, že chci rapovat, a já to rozjel. Bylo to přirozený, spontánní, celkem adrenalin.
Když bylo Erikovi dvanáct, přišla jedna důležitá změna: v nemocnici náhodou potkal známýho, dali se do řeči a zjistili, že se oba zajímají o rap. Tenhle týpek měl doma Skype mikrofon, na kterej následně nahráli úplně první track. Jmenoval se příhodně Ghetto Libeň.
Stáhli jsme si nějaký beaty a začali psát první opravdový texty. O škole, o Libni, o cigánech… Postupem času jsem vyzkoušel X dalších studií, menších i větších. Trvalo celkem dlouho, než jsem byl připravenej jít nahrávat do profi studia.
Na ulici v mínus patnácti
Rozhodnutí věnovat se rapu se logicky podepsalo na Erikově školní docházce, až nakonec vůbec nedokončil střední. Místo toho si začal budovat kontakty na scéně. Seznámil se s Michalem „Koerem“, u kterýho nahrál svoje první Blackcock EP. Obsahovalo i track Nechci jinou, kterej mu otevřel dveře do labelu BiggBoss.
Raketovej vzestup Erikovy kariéry je o to obdivuhodnější, že přitom neměl zrovna ideální podmínky k rozvoji. Do BiggBossu ho vzali mimo jiné i proto, že umí skvěle zpívat; to mu ale v prostředí plným automatů, drog a chlastu nebylo k ničemu. A tak se jednou ocitl na ulici.
V rodině a mezi kámošema je hodně problémů – drogy, maty, kriminál. Já se vždycky snažil řídit heslem, že chci bejt lepší než oni. Potřeboval jsem si ty zlý věci zažít, abych zjistil, že takhle teda ne. Nikdy jsem nebral tvrdý drogy. I když jsem bydlel na ulici a venku bylo třeba mínus patnáct.
Po vydání Blackcock EP to chvíli vypadalo, že se Erikova dráha zastavila; fanoušků nepřibývalo a průlom nikde. Jenže pak to přišlo. Díky kontaktům na scéně se jeho nahrávky dostaly k Orionovi a DJ Wichovi. Měl vyhráno.
Cigi-teleskop flow a světlý zítřky
Rok 2015 byl pro Refewa ohromně důležitej. Jako nejmladší MC se totiž dostal na republikový turné Rapmasters, největší akci v dějinách českýho hip-hopu. V jednadvaceti sdílel pódium s hvězdama jako PSH, James Cole, Hugo Toxxx nebo DJ Wich. Velký plány má i do budoucna, rozhodně ale nechce uhýbat ze svý cesty. Rapuje si po svým a říká tomu cigi-teleskop flow.
Svoje esa z rukávu vytáhnu až za pár let, teď jsem na úplnym začátku. I když rapu se věnuju už dvanáct let. Na scéně se teprv rozkoukávám. Ještě ukážu velký věci. Nejsem kopie – většina lidí tady něco kopíruje a rapuje o blbostech. Moje texty jsou skutečný.
Pohled na sebevědomýho Refewa, jak si po skončení rozhovoru oblíká mikinu BiggBoss, bere mikrofon a skáče na pódium před fanoušky, mluví jasně – o Erikovi rozhodně neslyšíme naposled. Ostatně sám plánuje vydat letos několik singlů, připravuje mixtape, natáčí klipy a poctivě objíždí koncerty.
Jen pár let zpátky přitom byl obyčejnej cikán z Palmovky. Jeho motto je jasný: Makat a nevzdávat se. Věřit ve svoje sny. Nenechat se odradit, i když situace vypadá fakt bídně. Ctižádost je podle něj stejně důležitá jako pokora. Na závěr pak vystřihuje větu, která mu pomohla asi ze všeho nejvíc: Nemusíš bejt z**d, abys měl úspěch.