Spacák, klobouk a rock'n'roll

Většina lidí cestujících po Evropě má v báglu maximálně tak kartáček, kreditku a slovník. Dan Vertígo je tak trochu pankáč. Táhne na zádech kytaru a akordeon.

Délka článku: 3 min
Interview

Dan je busker, člověk, kterej hraje na ulici. Na rozdíl od řady ostatních ale moc neřeší, jestli mu hodíš do klobouku bůra, pětikilo nebo rajče. Když chce člověk bejt mezi lidma, přece se nezavře doma do skříně. Busking je pro něj životní styl. Cesta, jak se vymanit z otravnýho stereotypu každodenního vstávání a nástupu do nudný šedý reality.

Lepší je zahrát si na mandolínu hned po ránu. V posteli.

Stačilo uvědomit si, že než kňučet někde v kanclu až do konce světa, je lepší prostě vzít nástroj a vyrazit na cestu. Dan takhle začínal v Brně, brzo už ale jezdil po celé republice i po Slovensku. Pak svoje království rozšířil ještě dál. Sbalil kytaru a akordeon, prosvištěl Rakouskem, Německem a zůstal na chvíli ve Švýcarsku.

"Doporučil mi to kamarád, takže jsem koupil kvalitní spacák, jízdenku do Mnichova a vyrazil. Potěšilo mě, že se nic nepokazilo, nikdo mě neokradl, nikde jsem se neztratil, nedostal jsem pokutu a nevrátil se v mínusu. Člověk má pak chuť cestovat dál. Do budoucna mám v plánu Německo nebo Francii."

Dejvickej trénink proběhl úspěšně.

Každý město ve Švýcarsku má jiný podmínky pro hraní. Někde tě pustí jenom k řece, jinde mají omezení na počet muzikantů za den. Nebo přijdeš ráno na úřad a losuješ si kuličky. Dan si musel dávat bacha, protože správnej busker není na ulici proto, aby žebral a otravoval lidi. Není to somrák. Dobře znát svůj 'terén' je pro něj životně důležitý.

"Líbí se mi, že se někam podíváš, zahraješ si a vyděláš si na náklady. Prostě cestování zadarmo. Někdy je to pruda, třeba v jednom rakouským městě chtějí za povolení 60 euro. Taky tam nikdo nehraje. Ve Švýcarsku jsem ale třeba narazil na babičku, který se líbil můj song o párcích. Jmenuje se Párky song. To člověka potěší."

No párty without párky

Dá se u nás hudbou uživit? Většině muzikantů se to nikdy nepovede. Pro Dana jsou ale výdělky z hraní velkou částí jeho příjmu. A to přitom málem skončil úplně jinak – jako stovky dalších nešťastných duší totiž musel v dětství absolvovat post-normalizační martyrium známý jako 'Hodiny na ZUŠce'. Přesvědčila ho až první vlastní kytara.

"Seznámil jsem se s muzikantama z Brna, ale nebylo to nic plánovanýho. Jít hrát na ulici byl spíš takovej hec. Neříkal jsem si: Super, teď si budu vydělávat hudbou, koupím si zlatý zuby a vilu na Maledivách. Poprvý jsem to zkoušel na co nejzapadlejším místě. Hodinu. Pak začalo milosrdně pršet. Sbalil jsem 113 Kč a žvejku. Nepoužitou! To bylo jasný znamení."

Pankáči neladěj. Nebo jenom trochu.

Pro Dana je důležitý zdůraznit, že busker nerovná se bezdomovec. Vydělává si na ulici, ale má střechu nad hlavou a na svůj nástroj hrát opravdu umí. Spacák, klobouk a rock'n'roll je pro něj lepší alternativa než labrador, Fabie a šetření na hypotéku na 2+1 v Uhříněvsi. Což ale neznamená, že by buskeři neměli soucit.

"V Brně chtěli vyhnat bezdomovce, tak všem zakázali hrát na ulici. Muzikanti se vzbouřili. Hodně se protestovalo, zapojili se třeba i konzervatoristi a operní pěvci. Prostě všichni, komu na hudbě záleží. Do týdne město hraní zase povolilo."

"Já jsem připravenej na všechno."

Je jasný, že cestování jen tak nalehko s kytarou není pro každýho. Stane se, že utratíš všechny prachy za vlak, pak je venku hnusně a celej den je v háji. Stejně ale večer narazíš na člověka, kterej tě pozve na pivo. Žádný depky, jenom svobodnej život. Dan v tom má jasno.

"Jestli tě to baví, hraj. Zlepšuj se. Pořád. Dávej ale pozor na šlachy. A taky věř svýmu úsudku. Moje babička by mě nejspíš radši viděla někde v KFC za kasou. Ale já bych se na takovým místě asi samovznítil nudou. Život je moc krátkej na to, aby ho člověk strávil v kleci."

Protože All You Need Is... počkat, co?

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

>