Pouť do audiovizuálního kláštěra

V neděli 25. září se chrámová loď kláštera sv. Anežky České proměnila v chrám ambientních zvukových ploch a světel. V rámci otevíracího večírku festivalu Lunchmeat předvedli svoji show Koreless a Emmanuel Biard. Stavili jsme se do Anežky už předcházející den, abychom oba umělce vyzpovídali a zjistili, jak něco takovýho vůbec vzniká.

Délka článku: 4 min
Interview

Nápad uspořádat část Lunchmeat festivalu v devět století starým chrámu uprostřed Prahy je pro Jakuba Peška typickej. Proč dělat elektronickou hudbu v kulturáku, když se dá experimentovat? Projekt The Well, za nímž stojí vizuální umělec Emmanuel Biard a producent Lewis Roberts aka Koreless, by se navíc do tradičního klubu stejně nehodil. Jejich nedělní show byla dokonalá. Emmanuel s Lewisem si na svojí tvorbě dávají opravdu záležet.

lunchmeat opening the well

Kdo byl v neděli v Anežce, nejspíš na Emmanuelovy vizuální kouzla jen tak nezapomene. Všechno přitom začalo prakticky náhodou, když umělec při spolupráci s inženýrem Davidem Leonardem narazil na letecký simulátor. Ten funguje na principu toho, že vidíš extrémně vzdálený horizont, ale odraz v zrcadle je jenom projekcí obrazu za tebou. Emmanuela to fascinovalo. Vytvořil kruh ze speciálního materiálu a pouštěl do něj světlo pod určitým úhlem. Svůj vynález ještě umocnil otřesy, které pohybují světlem do rytmu.

Emmanuel: „Poprvé jsem to zkusil na festivalu FutureEverything v Manchesteru. Potřeboval jsem černou místnost, kterou mi pořadatelé poskytli. Lewis (Koreless) tam byl taky. Už jsme se nějakou dobu znali a pořád jsme si pohrávali s myšlenkou udělat něco společně.“

giphy.gif

Emmanuel: „Když jsme se na té akci potkali, zeptal jsem se, jestli by mohl přijít do toho black boxu. Lewis tam přišel, udělal bordel a od té doby se to snažíme zdokonalovat. Každý vystoupení je jiný. Teď v neděli to bude jiný než předtím , předtím to bylo jiný než předtím, a tak dál.“

Koreless: „Je to prostě fyzika. Zrcadlo má za sebou obrovský subwoofer, který se stará nejenom o zvuk v místnosti, ale zároveň způsobuje, že se to zrcadlo otřásá. Je to neskutečná síla. Takže když ten zvuk roztřese okenní tabulku, začne vibrovat i zrcadlo, což hýbe se světly. Je to všechno propojený na fyzikální úrovni.“

lunchmeat opening the well

Na zahájení Lunchmeatu se oba umělci sešli po poměrně dlouhé době; projekt The Well ale funguje i proto, že je výsledkem detailní přípravy. Na začátku bylo potřeba všechno promakat do detailu. Přestože jde v podstatě o improvizaci. Emmanuel s Korelessem podotýkají, že nejdůležitější je naladit se na stejnou vlnu.

Emmanuel: „Já bych docela rád dělal vizuály na konkrétní hudbu, ale nakonec je z toho vždycky improvizace. Pořád říkám Lewisovi, že v tom je naše síla. Víme, kdy vystoupení začne, kdy skončí, co bude zhruba mezi tím, ale jak to bude přesně probíhat, to nikde napsaný nemáme. Takže je to vlastně i dost stresující. Hlavně pro mě. Protože Lewis si hraje, co chce, a já se musím chytat. Je to těžký.“

Koreless: „Před Lunchmeatem jsme spolu dlouho nehráli, protože Emmanuelovy nápady jsou vždycky naprosto šílený, zatímco já jsem spíš praktik. On je snílek, já realista. Do Prahy jsme přijeli v pátek večer, teď v sobotu děláme celou instalaci, od rána do večera. Takhle je to pro nás nejlepší: Přijedeme na místo, máme celý den na práci a můžeme tak zajistit, že výsledek bude perfektní. Pak se vyspíme a jdeme na to.“

lunchmeat opening the well

Koreless s nikým jiným na improvizovaných vizuálních představeních nespolupracuje; naopak Emmanuel je v tomto směru aktivnější. Podílel se na hromadě konceptů, pracoval se spoustou umělců i skupin, a sám uvedl do chodu projekt Hoya:Hoya. Přesto ale tvrdí, že nejradši tráví čas právě s Lewisem.

Koreless: „Myslím, že jsme k sobě navzájem dost kritičtí. Známe se dost dobře na to, abychom si uměli navzájem poradit. A podle mě je nejlepší, když jsou na tyhle projekty dva lidi. Já totiž nevím nic o světlech a Emmanuel neví nic o zvuku. Ale oba jdeme stejným směrem, takže to funguje.“

Emmanuel: „Podle mě můžeš skutečně ovládat jenom jednu věc. Lidé, kteří dělají víc oborů naráz, nikdy nebudou tak dobří. Naše spolupráce funguje, protože navzájem respektujeme svoje nápady. Stoprocentní shoda neexistuje, nic není bezchybný, věci nefungujou černobíle. Dokážeme diskutovat o čemkoliv a daří se nám navzájem z toho druhého dostat to nejlepší.“

lunchmeat opening the well

Emmanuel s Korelessem společně projeli celej svět – a Emmanuel ví, že uspořádat fungující audiovizuální festival je náročnej úkol. Pořadatelé, kteří chtějí na akci jejich show, si často neuvědomují, kolik práce obnáší samotná příprava. Problémy můžou vyvstat jak po technické, tak po finanční stránce. Proto se taky umělcům v této branži často stává, že nedosáhnou efektu, jaký by si představovali.

Emmanuel: „Show je komplikovaná, vždycky je to o dokonalý produkci. Je lepší hrát na festivalu, kterej má nějakou historii, nějaký know-how. Pořadatelé ví, jak co funguje, a mají nápady, jak to vylepšit. Jakub Pešek a Lunchmeat jsou skvělým příkladem. Když jsme se rozhodli, že zahrajeme v Anežce, okamžitě věděl, co bude potřeba a jak toho dosáhnout. To rozhodně není samozřejmost.“

Koreless: „Rozdíly v zázemí, který ti jednotlivý festivaly poskytnou, jsou obrovský. Občas to šlape skvěle, jako třeba tady – Kuba rozumí tomu, co dělá, všechno je pro nás připravený. Některý projekty ale mají obrovský ambice a přitom nejsou schopný zajistit, aby všechno fungovalo tak, jak má.“

lunchmeat opening the well

Projekt The Well si opravdu sedl až při akustickém vystoupení v Moskvě, kde oběma umělcům asistoval i vokální sbor. Zahráli si i v Abú Dhabí před šejky ve středním věku a jejich ženami. Rádi ale vzpomínají na úplně první koncert doma v Manchesteru, kde sice nebyla úplně stoprocentní technika, ale přesto to mělo svoje kouzlo.

Emmanuel: „Akustický koncert v Rusku byl neuvěritelný. Producenti vymysleli, že seženou ty nejhlubší basové zpěváky, kteří nahradí elektronické basy. V menším prostoru to znělo skvěle – pak jsme ale zjistili, že když ty hlasy nazvučís mikrofonem, nefunguje to úplně podle představ. Ztratilo to trochu na autenticitě. Tyhle věci jsou prostě složitý, nedají se předvídat dopředu.“

giphy.gif

Koreless: „Já ani nevím, kde jsme měli nejlepší party. Barcelona? Lisabon? Berlín? Asi Berlín, řekněme. Ale ne, vlastně nevím. Berlín, New York, Tokyo? Nevím. To je stejný, jako kdyby ses ptala, co je nejlepší čokoládová tyčinka.“

Emmanuel: „Nejlepší party je vždycky samozřejmě v Praze. Nebo ne, chci říct… jak se jmenuje hlavní město Slovenska? Ne, sorry, to byl jen takovej československej vtípek.“

lunchmeat opening the well

Text: Pavla Gabrhelíková
Foto: Štěpán Svoboda 

Souvisejíci akce

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

>