Když zrovna Daniela nesedí v kanclu, potkáš ji buď s papírem a tužkou v ruce, nebo na procházce Prahou, kterou považuje za takřka nadpřirozený místo. Případně obojí dohromady. Její projekt, se kterým uspěla na Po svý ose kempu, těží právě z tohoto přesvědčení: že Praha je mnohem víc než jen "obyčejný" město.
"Nemyslím si, že existuje jenom jedna realita, ve který žijeme. Patřím k těm vyšinutým, kteří věří i na jiný světy. Taky mě odjakživa fascinuje spiritualita a nevěřím, že existuje absolutní dobro nebo zlo. Záleží, jak si věci uspořádáš."
"Proto nadpřirozený bytosti, andělé a démoni. Fascinuje mě dualita. Osobně nebojuji ani za jednu stranu. Být posednutej andělem není o nic lepší než démonem. Člověk se rodí jako solitér, bojuje sám za sebe a měl by si vytvořit nějakou rovnováhu. Proto nevěřím na hodný kovboje v nebi ani zlý démony v pekle, ale na lidi a jejich zdravej rozum."
"Praha je ohromně kouzelný místo. Má neskutečně mystickou historii. Navíc jsme srdcem Evropy, a ať už tomu říkáte karma nebo energie, nějaký síly se tu kříží. Ale jestli ji mám ráda, zatím nevím. Tenhle vztah jsem si ještě tak úplně nevyjasnila."
"Chci, aby lidi procházeli místa v Praze s mým komiksem v ruce. Šli třeba na Vyšehrad, rozhlíželi se kolem sebe a říkali si: Je tady ta postava? Třeba ji támhle zahlídnu! I když to bude třeba jenom v představách."
"Komiks je v dnešní uspěchané době ideální médium. Spojuje sílu psanýho slova i obrázku. Texty nejsou dlouhý, takže to nevadí ani těm, kteří třeba čtou neradi. A když v sobě komiks nese ještě nějakej přesah a myšlenku, je to úplně nejlepší."
"Češi mají zajímavej pohled na svět a nezaměnitelnej smysl pro humor, a proto bych svůj komiks chtěla dostat do světa. Jsme sakra malej národ, a přitom už jsme toho přežili tolik. Jen mi tu poslední dobou chybí nějaká osobnost, která by propagovala ty správný lidský hodnoty. Která by nás učila respektovat se navzájem. To je totiž něco, co ve mně poslední dobou hodně rezonuje."
