Jsem romantička. A proč ne? Proč by holka, co zbožňuje pitomej humor, život ji naučil být nad věcí a nemá problémy přiznat, že občas chodí i na záchod, nemohla cítit takový to romantický šimrání? A to často vydržím v hospodě dýl než chlapi, kteří se chlubí tím, že vydrží. Ale neznamená to, že bych ve svých devětadvaceti nemohla občas před spaním místo oveček počítat klapot jednorožčích kopýtek.
Na tom jednorožci, samozřejmě, jede Princ. Často si před usnutím říkám, že to bude dobrý, že měl po cestě jen lehkou nehodu, kůň někde zakopl nebo tak. V kouzelným lese byla zácpa, možná se srazil s tím otravným taxikářem, co v sobotu večer na Václaváku skenuje turisty. Princovi to nevadí, Princ drží kurz. Však on jednou dorazí.
Pak samozřejmě přijde ráno, za oknem je pořád stejný pražský panoptikum a mně dochází, že je pořád zaseklej někde v zácpě. Možná jede z Brna, což je hrozný peklo. Během dopoledne se vždycky o trochu víc přiblíží, kolem oběda už cítím, že je blízko – a pak je najednou večer a místo jednorožčího kopýtka slyším furt jenom hádky z hořejšího patra. No nic. Nevzdávám se, ne asi.
Občas to vypadá, že už je tady. To se stává, když si v záchvatu fashion běsnění omylem nasadím růžový brýle. Pak zjistím, že to vlastně není princ, ale nějakej normální týpek, a na chodbě místo jednorožce parkuje maximálně rozházenej pár tenisek a zmuchlaných radioaktivních ponožek. To se stává. Ty to ale zkoušíš dál – a postupně zjistíš, že tvůj život nevypadá jako scénář Deníku princezny, možná proto, že prostě nejseš princezna. Co já vím.
Možná bych měla přehodnotit svoje sny. Zkusím to třeba s pegasem. Pravděpodobně se mu bude v našem vnitrobloku parkovat líp než jednorožcovi, protože pegasové jsou obecně skladnější. A líp se vyhnou zácpě. Možná ten princ přijede na skejtu. Nebo noční tramvají. Nebo bílou oktávkou.
Ale přijede. Buďte silný, holky.
Text: Jana Pakočka
Ilustrace: Marica Baranovič
„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.
