Vybrali jsme čtyři projekty, který by podle našeho názoru neměly uniknout tvojí pozornosti. Promlouvají k nám. Vyjadřují totiž pocity, který čas od času zažíváme všichni. Pocity jako...

Občas mám chuť mít na poličce abecedu

Co se stane, když se potká keramik s designérem fontů? A ještě ke všemu jsou to oba konceptuální umělci? Zjistili jsme to hned na začátku levé strany areálu, a je to celkem úlet. Superior Objects je kolekce abstraktních předmětů, které představují porcelánovou abecedu. Sice není na první pohled poznat, že to jsou vlastně písmena, ale jsou. Takovej postmoderní slabikář, kterej si můžeš vystavit doma v kuchyni.

"No a z čeho to je?" zajímá nás.
"Z žárohlíny."
"Z čeho?"
"Žárohlína. Materiál, ze kterýho v Laufenu dělají záchody."

Odteď budeme této kolekci říkat Žárohlína Laufen. Zní to trochu jak jméno punkový kapely z Neratovic.

Občas mám problém sehnat futuristické doplňky

Past Future je projekt, zabývající se designem slunečních brýlí. Nemáme teď na mysli typ "za kilo na benzínce"; spíš "Lady Gaga si jde pro Grammy a má na sobě tyhle brýle". Hele:

Jako první nás napadlo, jestli se takový brýle dají rozsednout. Pak jsme se rozhodli, že to zkoušet nebudeme, a místo toho jsme si zahráli pár scén z dalšího dílu Men in Black (nebo Profesionálů). Pavle prý žádný brýle nikdy neslušely, ale tady zažila historickej okamžik. Protože zakrývají 80% obličeje. Pavla měla trochu existenciální náladu. Vzala si vizitku.

Občas se mi chce šplhat do neznáma

Stojíme u velký zdi. Jsou o ni opřený tři žebříky, na který se tvoří fronta, protože každej chce nakouknout přes okraj. Nikdo neví, co tam je... takže kriticky zhodnotíme situaci a jdeme si tam stoupnout taky. Ta zeď je hrozně tajemná!

Nejaktivnější je v tomto směru Pavla, která vzhlíží k okraji jako horolezec k vrcholu Annapurny (a kdyby ta fronta byla na hodinu, tak tam bude stát hodinu, protože musí vidět, CO JE ZA TOU ZDÍ). Když na ni ale konečně přijde řada, zjišťuje, že se vlastně bojí výšek. Hodně. Polije ji horký pot a má pocit, že na ni za chvíli spadne celej stan. Nespadl. Nicméně jsme díky její odvaze zjistili, co tam je. Neřeknem. Běž na Designblok.

Občas mám chuť dát si na hlavu kus plsti

Ženská část našeho týmu našla štěstí ve stánku s klobouky. Ten byl navíc opuštěnej, takže to tam vypadalo jako v nějaké luxusní kabince u Chanela (kam si můžeš vzít třeba půl obchodu a nikdo nic neříká, protože je každýmu jasný, že máš na kreditce roční rozpočet Burkiny Faso). Sofya Samareva vyrábí geometrické klobouky s unikátně tvarovanými kšilty a jako materiál používá plsť, což nám přijde super, protože plsť jsme neviděli snad od roku 1998.

Pavla prohlašuje, že nosit na hlavě abstraktní geometrický tvary je geniální, a bere si další vizitku. A že kdyby dávala větší pozor v hodinách geometrie, mohla být na Designbloku taky. Potom si odešla do Excelent zóny pro další pivo a naposledy byla viděna, jak sedí kdesi na Letné a zuřivě kreslí opsané a vepsané kružnice.

Vybrali jsme čtyři projekty, který by podle našeho názoru neměly uniknout tvojí pozornosti. Promlouvají k nám. Vyjadřují totiž pocity, který čas od času zažíváme všichni. Pocity jako...

Občas vybouchnu, ale nikdy ne stylově

Oblak kouře, malá sopka a jemný světlo. Tahle instalace nás fascinovala hned od první chvíle, protože jsme moc netušili, o co v ní vlastně jde – a podle toho, kolik se u ní srocovalo lidí, jsme nebyli sami. Nakonec to naše šéfová nevydržela a strčila do kráteru obličej. Chtěla zažít výbuch kreativity na vlastní kůži. Je odvážná.

Expozice Etna iGuzzini trochu klame tělem, protože ta sopka slouží víceméně jenom k tomu, aby chrlila kouř. Přímo v kráteru se nic zajímavýho neděje. Zato nad ním září světelná projekce, která na ten kouř reaguje. A tak, zatímco šéfová stála uprostřed stánku s hlavou ponořenou v sopce, jsme se my ostatní mohli pokochat uměním.

Občas mi doma chybí kus džungle

Uprostřed pravýho křídla se nachází projekt Delta Light, instalace, která od začátku přitahovala Dominika magnetickou silou. Dominik totiž v mládí choval různé druhy afrických papoušků, takže pokaždé, když vidí džungli v uzavřeným prostoru, vyvolá to v něm záchvat nostalgie. A Delta Light je pár čtverečních metrů džungle na Výstavišti.

(Ve skutečnosti jde o expozici architektonického osvětlení, které vyniká i v exteriérovém prostředí. Vypadá to tam fakt krásně. Člověk může mít pocit, že na něj zpoza rohu vyskočí kajman, ale to světlo je tak příjemný, že mu to vůbec nevadí.)

Občas mám po ránu málo kávy

Znáš to určitě taky: je podzim, ráno je hnusná tma, a z postele tě vytáhne jedině myšlenka na kotel kafe. Můžeš mít v kuchyni vlastní profi kávovar, ale stejně máš pocit, že by sis nejradši vrazil dávku kofeinu rovnou do žíly. Pokud tenhle pocit znáš, potěší tě, když na Designbloku najdeš instalaci Nespresso.

Nespresso je, zjednodušeně řečeno, kopec kafe. Žádnej dvojsmysl v tom nehledej – prostě uprostřed stanu stojí pyramida. Z kafe. Na vrcholu pak trůní kávová kapsle. Odolat touze skočit do té velehory hlavou napřed považujeme za jeden z největších osobních úspěchů za poslední dekádu.

Občas si připadám prostorově nevýrazný/á

Znáš koncept Mystery Spots? V USA je to docela populární zábava – prostě zastavíš někde u silnice a vejdeš do baráku, kterej je nakřivo, takže realita uvnitř vypadá jako optická iluze. Na Designbloku můžeš tenhle zážitek absolvovat taky.

Dominik má skoro dva metry. Za normálních okolností se nad svoje kolegy vyvyšuje a oni to musí trpně snášet. Tady ale ne. Stačí si prohodit místa a zákony vesmíru se začínají bortit. Přejdeš z jedné strany na druhou a všechno je jinak. Pavla plánuje stavit se sem se svým klukem, jehož hlava proráží stratosféru, a prohodit si s ním místo. Moc se na to těší.