Volání jeviště prostě neodoláš

Jak se člověk dostane z policejní akademie na DAMU? David Kozák se rozhodl, že to zjistí. Stačí se k tomu dokopat.

Délka článku: 3 min
Interview

Od průměrnýho studenta DAMU se David liší skoro ve všem. Vypadá, že by mohl hrát v Kryštof revivalu, ve skutečnosti ale studuje klasickou činohru. Což je pro divadelního herce nejprestižnější škola v ČR. Nečekanej průběh vzhledem k tomu, že ještě pár let zpátky se místo Čechova učil zacházet s obuškem.

I pro děti umělců je nesmírně těžký složit zkoušky na DAMU napoprvé. Davidovi se to povedlo, přestože přišel z policejní akademie, kde divadlo zrovna nefrčí. Žádnej tajnej recept na úspěch přitom neměl - prostě jenom potřeboval změnit prostředí.

Nelíbilo se mi tam. Státní sféra je ztuhlá, lidi v ní nejsou kreativní a otevření novým věcem. Bylo to frustrující. Zjistil jsem, že mě baví skládat písničky. Občas někdo řekl: Hej, Dave! Z tebe snad bude ku*va herec! Ale to bylo všechno. Ten talent nebylo kde projevit.

Frustrace

Celou dobu jsem si říkal, že něco změním, někam půjdu. Ale nevěděl jsem kam. Měl jsem jít studovat práva nebo něco podobně „pořádnýho“. Já byl ale rozhodnutej, že to zkusím na DAMU.

Přípravě na přijímačky David věnoval půl roku, přesto ale neměl ponětí, co ho skutečně čeká. Věděl, že musí projít tříkolovým řízením, že musí vědět něco o divadle, a že před komisí nesmí mlčet jak partyzán na Gestapu. Reálně ale proti němu stáli lidi, kteří se na tenhle okamžik připravovali celej život.

Komise si mě u přijímaček docela podávala. Tak jsem vytáhl kytaru, začal hrát svoji písničku  a všichni zpívali se mnou. Vždycky po každým kole jsem měl hrozně silnej pocit. Byl jsem spokojenej s tím, co jsem předvedl. Vydal jsem ze sebe všechno.

Přijímačky za jedna

S nástupem na školu ale všechno teprve začíná. O prváku na DAMU kolujou doslova legendy - na škole trávíš víc času než žižkovskej dělník v továrně. Pokud nejsi stoprocentně přesvědčenej, že to dáš, to prostředí tě jednoduše zlomí. 

Člověk se pořád vnitřně pere s postavama, který hraje. Celej semestr mi to třeba nejde. A skrz tu bolest se nakonec dostanu k výslednýmu tvaru. Ale netrápí mě to, svůj směr mám vytyčenej jasně. Prostě pracuju na postavách a koncentruju se na věci, co mě baví. I když je to nekonečná, složitá cesta.

Nekonečná, složitá cesta

David je na první pohled nenápadnej týpek. Nemá rodiče herce, nevyrůstal v uměleckým prostředí, nikdy nechodil do dramaťáku. Na druhou stranu to znamená, že v mládí nezískal žádný špatný návyky, který by teď bylo potřeba odstranit. Postupně zjistil, že jeho největší silou je zvláštní jevištní energie. Prostě to dělá po svým.

Ta energie podle mě vychází z velkých ambicí. Vyrůstal jsem v prostředí, který nebylo úplně nejlepší, takže jsem chtěl pryč. U přijímaček jsem se nebál podívat komisi do očí. Opravdu jsem uvěřil, že to dokážu, upnul jsem se na tu myšlenku a oni mi uvěřili. A tím jsem dosáhl jevištní pravdy.

Jevištní pravda

David říká, že překážky existujou jenom v naší hlavě. Plnit svoje sny je těžký, ale zůstávat na cestě, která není tvoje vlastní, nemá žádnej smysl. On sám v téhle situaci byl a dokázal se z ní vysvobodit. A rozhodně si nestěžuje.

Je to super! Pohybuju se mezi lidma, který baví ty samý věci jako mě, mám spoustu nových kontaktů. A i když ta pravá dřina teprve nastává, šel bych do toho samozřejmě znovu.

Světlý zítřky

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

>