Radovan Pavlišta: Analogový fotky nikdy nezemřou

Radovan Pavlišta si před třemi a půl lety otevřel první a dosud jediný krámek s lomografy v ČR. Jmenuje se Analogue a najdeš ho na pražské Malé straně. Vydali jsme se tam na návštěvu.

Délka článku: 4 min
Interview

Během posledních dvaceti let přestalo být slovo ‘fotograf‘ spojovaný se slovem ‘umělec‘. Ve světě, kde mobil bez foťáku patří pomalu do muzea a na obálkách časopisů se objevujou fotky pořízený na iPhone, je poměrně snadný propadnout pocitu, že klasický fotky – takový ty, který si musíš pečlivě nastavit, jednou cvaknout a dát vyvolat – už nemají moc smysl. Radovan Pavlišta ale na analog nedá dopustit. Lomo foťáky vypadají jako hračky, fungujou úplně jednoduše, ale pokud fotograf umí, dokáže s nima úžasný věci.

analogue radovan pavlišta lomography photography

Legenda tvrdí, že první lomografy vznikly díky sovětským špionům. Prý potřebovali foťák, který by jim dovolil dokumentovat zločince i při snížené viditelnosti. Bylo potřeba, aby byl lehký, skladný a celkově nenápadný. Analogy se osvědčily, brzy si našly cestu na pulty obchodů a postupem času si jich všimli dva Rakušané, které napadlo, že by z toho mohl být fajn business. Takhle zní nejslavnější historka, Radovan ji ale trochu poopravuje.

Tyhle historky o sovětských špionech zní hrozně atraktivně, ve skutečnosti se ale jedná jenom o kopii jednoho japonskýho foťáku, kterej si Sověti tak trochu půjčili. Dál už to ale sedí. Je zajímavý, že počátek popularizace lomografů se začal psát v Praze. Moje zásluha to ale není, i když jsem otevřel první specializovaný obchod.“

analogue radovan pavlišta lomography fotka analog

Bylo to v květnu 1991, kdy si ‚otcové zakladatelé‘ z Vídně koupili poblíž Staromáku první LOMO L-CA. To je tamhle ten malej černej. Byl to vlastně první sovětskej automat kompaktních rozměrů. Vrátili se do Vídně, vyvolali film, a když viděli výsledek, napadlo je – tohle vlastně není fotografie, ale lomografie. A vyvezli to do celýho světa.“

Nápad udělat si z koníčku regulerní kariéru dostal Radovan skoro čtyři roky zpátky, když v Barceloně narazil na obchod s lomografy a bylo mu líto, že u nás nic takovýho není. Fungovaly tady větší obchody jako Foto Škoda, ale raritní stroje si nadšenci museli shánět na internetu. A tak položil práci v kanclu a rozhodl se jít do toho naplno.

Je to pro mě vášeň, svůj první lomo foťák jsem dostal ve dvanácti letech. Nejsem moc technicky nadanej, věci jako clony a časy mě až tak nezajímají. Na lomografech mi učarovalo právě to, že to o technice až tak není – spíš o zábavě a o tom, že můžu získávat super efekty vrstevním chyb fotomateriálu, vyvoláváním nebo samotným výběrem fotoaparátu.“

analogue radovan pavlišta lomography photography

Trend posledních let je jasnej: Koupíš si nabušenej foťák, kterej odvede všechnu práci za tebe. Uděláš tři tisíce fotek, vybereš deset nejlepších a můžeš s klidem říkat, že jsi fotograf. U analogu to takhle nefunguje. Najednou musíš přemýšlet nad expozicí a kompozicí, protože klasickej film neodpouští chyby. Nesvítí slunce? Smůla, neuděláš fotku. Neznáš dokonale svůj foťák? Na výsledku se to odrazí.

Analog učí fotografa s tím médiem skutečně pracovat. V poslední době mi to přijde jako dobrej trend. Po dvaceti letech, kdy fotky hromadně končily na vyhořelých discích nebo jako anonymní soubory někde na Cloudu, se najednou vrací poctivá práce. Teď jsou v kurzu fotoknihy a návrat k filmům, který musíš vyvolat. Počítačovej soubor v sobě nemá tu nostalgii. Vyvolaná fotka je vzpomínka.“

analogue radovan pavlišta lomography photography

Lomo je sice především zábava, ale i tady platí fyzikální zákony. Většina foťáků má jenom jednu čočku, navíc plastovou a s poměrně nízkou světelností. To znamená, že k pořízení kvalitního snímku potřebují hodně světla. Což je ideální na dovolené u moře nebo v létě na Náplavce, ale noční fotky v jednu ráno prostě nedáš. Radovan říká, že nejlepší lomo záběry uděláš na rovníku.

Všechny techniky, který dělají lomografii unikátní, jsou z minulýho století. Můžeš ty technologie i míchat mezi sebou – vyvolat negativ jako diák nebo obráceně. Prostě obrátíš chemickej proces, čímž dosáhneš jinýho podtržení barev nebo vyšší saturace. Nový způsoby zpracování už nevznikají. Jsou ale i takoví experti, kteří hotovej film třeba vaří, pečou nebo máčí v pivu. Nebo v kyselinách.“

analogue radovan pavlišta lomography photography

Jak vypadá typickej návštěvník Radovanova obchodu? Čekali bychom designovýho týpka na výletu z Letné, ale ve skutečnosti chodí spíš ‘obyčejní‘ lidé, kteří se prostě zajímají o fotografii. Žádní životní nadšenci, ale amatéři, kteří často ani nemají foťák. Prý to dává smysl.

Fotografie je do určitý míry hrozně introvertní koníček. Není to jako v reklamách, kde vidíš rozesmátou partičku lidí, jak tancuje a fotí se u toho navzájem. Spíš přitahuje lidi, kteří chtějí být sami se sebou a uzavřít okolní svět do objektivu. Jo, samozřejmě si pak dávají navzájem lajky na Facebooku, ale skupiny 250 rozjetých fotografů, hulákajících na ulici, prakticky neexistujou.“

analogue radovan pavlišta lomography photography

V Analogue máš možnost zúčastnit se i workshopů zaměřených na analogový focení. Nejoblíbenější je ten, ve kterým se naučíš vyvolávat fotky v temný komoře. Z některých účastníků se potom stanou pravidelní zákazníci a sami doma vyvolávají, jiní to nicméně vzdají a vrátí se k Instagramu.

Pro mladý lidi je vyvolávání v temný komoře skoro srovnatelný s magií. Proto je ten workshop tak populární. Pro mě to byl a normální činnost, i když nepocházím z umělecký rodiny. Můj strejda si fotky vyvolával sám, v koupelně byly vždycky zatmívací desky a na vaně stůl s chemikáliemi a další věci. Současná generace tohle nezná.“

Ale s Instagramem a jeho popularitou taky nemám problém. Vlastně naopak, vede to spoustu lidí k nějakýmu estetickýmu cítění. Když pak delší dobu fotí na telefon a zkouší různý filtry, třeba je časem napadne zjistit, jak celý to umění vlastně fungovalo dřív. A přijdou si koupit foťák.“

analogue radovan pavlišta lomography photography foto fotka

Radovan sám v mobilu žádnou zásobárnu náhodných záběrů nemá. Než svoji fotku někomu ukáže, musí nad ní hodně přemýšlet. Ale když na něj někdo vytáhne klasickou záložku ‘hipster‘, nesouhlasí.

Na to jsem už moc starej! A navíc piju kafe s bílým cukrem. Takže tím jsem automaticky skončil.“

Fyzický fotky si svoje místo vždycky najdou. Nejsem žádnej vizionář, ale vím, že analogy jen tak nezmizí. Když jsem se do toho poprvý pořádně opřel, měl jsem doma kolem 20 foťáků. A teď? Podívej se kolem sebe – mám jich plnej obchod!“

analogue radovan pavlišta lomography photography

text: Pavla Gabrhelíková
foto: Štěpán Svoboda 

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.