Přelet nad skejťáckým hnízdem

eXcelent Mystic Sk8 Cup letos slaví 22 let existence. Jeho zakladatel, Tomáš Rejman, propadl téhle scéně už za totality. A rozumí jí jako nikdo jinej.

Délka článku: 5 min
Interview

Tomášova bezprostřednost je odzbrojující. Scházíme se kde jinde než na Štvanici, přímo u skateparku, a šéf Mystiku u odpoledního piva ukazuje archivní fotky, na který až dosud padal prach. A vzpomíná. Na tomhle místě se už první víkend v červenci sjede víc než stovka riderů a nějakých 15 tisíc diváků; je to největší skejťácká akce sezony v celý Evropě. Když ale Tomáš s touhle scénou začínal, rostla tady jenom divoká tráva.

"V osmdesátkách jsme parky neměli, takže se jezdilo všude. Klidně po Evropský, po silnici, od letiště ke Kulaťáku. Ale jasně, že jsme chtěli svoje místo. Petr Löwy, skvělej freestyle rider, mi tehdy řekl, že do toho půjdeme. To už bylo těsně po revoluci, a nás nebavilo scházet se jenom na Stalinu, kterej je sice geniální na trénink techniky, ale jsou tam jenom schody, hrany. Žádný rampy ani jiný překážky."

Tomáš Reiman začíná vyprávění o zrodu skejtovýho ostrovu

Klíčovej bod zlomu přišel v roce 1992, kdy pražská skejťácká parta, nabitá euforií z porevoluční svobody, objevila Štvanici – velkej prázdnej prostor uprostřed Prahy, kde se nedělo prakticky nic. Funguje tam sice tenisovej klub, ale to bylo vlastně všechno. První ročník Mystiku následoval hned další léto.

Mystic Skate Cup v začátcích

Tomáš se v tomhle prostředí neocitl náhodou. Inspiroval ho táta, kterej kdysi přivezl do Československa technologii laminování. Když si potom Tomáš ještě za normalizace obstarával živnosťák, jeho snem bylo dělat snowboardy. Po revoluci vznikla firma Mystic Sports, od které se v roce 1993 odštěpil obchod Mystic Skates ve Štěpánský . Funguje dodnes.

"Když jsme našli Štvanici, věděli jsme, že je to důležitej moment. V Praze fungovala skejtová scéna už předtím, v roce 1988 se tu dokonce jel závod Euroskate , což byla ohromná událost. Ale teprve po tom roce 1992 jsme začínali trochu rezonovat i ve společnosti, která byla nadšená ze svobody a ochotná poznávat nový subkultury, nový scény. Skejťáci si budovali kulturu celý léta potichu, odspoda. Bez reklam, bez tiskovek, bez profesionálních asociací."

Mystic v době kdy nebyla reklama nebo tiskovky

"Společnost nás vzala rychle, protože viděla, že nejsme žádní vyděděnci, ale normální parta kamarádů. V tý době byli lidi zvědaví, ochotní přijímat nový věci. Jedinej problém vznikl v okamžiku, kdy se pár kluků sebralo a šlo na Novou scénou... a byl průšvih, přišla na ně ochranka s policajtama, zabavili prkna. Scéna to pochopila. Máme svoje místa – Stalina a Štvanici ."

"Teď už po republice stojí hromada parků, ale tyhle dva jsou nejlepší, protože vznikly autenticky. Prostě pár lidí přišlo a začalo tam jezdit. Teď se parky staví tak, že máš nějakej plán, financuje to město, ale Štvanice žádnou strategii neměla. Chtěli jsme místo, pronajali si ho, přinesli prkna a fungujeme tam už 24 let. Dokonce i tenisti ví, že když je Mystic, tak nemá cenu dělat zápasy."

i tenisti ví, že když je Mystic, tak nemá cenu dělat zápasy

První ročník Mystiku byl samozřejmě totální punk. Protože Tomášova firma jako jedna z prvních dovážela do Československa přední světový skate značky, podařilo se mu dostat do Prahy šest špičkovejch jezdců. Místní nadšenci tak poprvý měli možnost poměřit síly přímo s elitou.

"To byl pro všechny obrovskej zážitek, uvědomili jsme si, na jaký úrovni se to dělá na západě. Zjistili jsme třeba, že neumíme vyrábět překážky. Ti profíci jezdili takový triky a měli tak tvrdý dopady, že po nich v překážkách zůstávaly díry. Takže jsme museli posunout start o dvě hodiny. Jakože: Sorry, přijel rider z Ameriky a trochu se tady projel, takže musíme opravit park."

Tony Hawk na Mystic skate cupe

Ten červencovej den před třiadvaceti lety celou pražskou scénu ohromně posunul kupředu. Přestože park ještě nebyl zastřešenej, slunce pralo lidem přímo na hlavu a nebyl tam ani bar, přišlo 500 lidí. Hudba k závodům hrála z malýho aparátu položenýho normálně na zemi. Čirý nadšení a punkovej zápal.

"Ti zahraniční rideři na to koukali jak blázni, protože ještě nezažili takhle bezprostřední atmosféru. Byli zvyklí jezdit na západ, do Francie, do Německa, kde vždycky odjeli závod v hale oddělené od diváků a pak jeli na hotel. Tady přijeli na Štvanici a byla dvoudenní párty. Udělali si nový kámoše, koukali na český holky, zajezdili si na Stalinu... prostě absolutní pohoda. Když někdo nestihl letadlo, tak prostě zavolal domů a oznámil, že zůstane ještě pár dní, protože Praha je super."

na Mysticu párty jede tři dny

Svoboda a respekt jsou pro Tomáše klíčový hodnoty. Když mluví o tom, co pro něj scéna znamená, zůstává skromnej – za gurua se nepovažuje, to je spíš Ivan Pelikán aka Zobák, šéf prodejny Mystiku. Přesto má ale mezi mladou generací obrovskej respekt. Ostatně to byl on, kdo do Prahy přivezl legendy jako Tonyho Hawka nebo Steve Olsona.

"Hele, dělám to dvaadvacet let a moje zásady jsou furt stejný. Chci spojovat lidi, podporovat svobodu, bořit jednotvárnost. Vyber si svoji cestu a drž se jí. Respektuju každýho, kdo má v tomhle jasno. Chceš si přijet zajezdit? Přijď, jsme otevřený 365 dní v roce. Pozdravíme se, dáme si pivo, pokecáme. Nikomu nic nevnucuju, nepovyšuju se, nedělám ze sebe nějakou celebritu. Skejťáci jsou svobodný lidi. Nemaj rádi, když jim někdo říká, co dělat."

Skejťáci jsou svobodný lidi. Nemaj rádi, když jim někdo říká, co dělat.

Tenhle přístup je vlastní i těm největším profíkům. Třeba Bastien Salabanzi patří k absolutní světové špičce, na Mystiku ale trávil většinu času tím, že seděl mezi lidma a drnkal si na kytaru. Pak teda vyhrál závod, ale větší rozruch vzbudila ta kytara.

"Měl tady originál Fendera, kytaru za tisíce dolarů, a nějaký malý kombíčko, a prostě si jen tak hrál. A pozoroval nějakýho místního kluka, jak jezdí. Hrozně se mu líbil, tak za ním šel a řekl: Hele, čau, já jsem Bastien a chci ti dát tuhle kytaru. Ten kluk byl naprosto šokovanej a opakoval, že to nemůže přijmout. Takhle se bavili několik minut, až nakonec Bastien pochopil, že ho fakt nepřesvědčí. On to ale celou dobu myslel smrtelně vážně. Tak tu kytaru vzal a před jeho očima ji rozsekal tady o ten asfalt."

Chriss Senn na Mystic skate cup

Za posledních deset let – od doby, co nad skateparkem přibyla střecha a Tomáš začal místo reprodukované hudby zvát živý kapely – se popularita Mystiku drží na konstantní úrovni. Návštěvnost kolísá mezi 10 a 15 tisícovkama lidí. V Praze neexistuje v létě větší open air. Jeho zakladatel ale zůstává nohama na zemi.

"Lidi na Mystic chodí proto, že to není umělá akce. Není to fesťák vytvořenej za účelem zisku. Na tý atmosféře je to pořád cítit, i když teď už samozřejmě děláme spoustu věcí jinak než v devadesátkách. Pořád je to ale maximální pohoda. Přijedeš na Štvanici, koukáš na závody, poslechneš kapely, dáš si pivko a strávíš tři dny s kámošema. Já myslím, že lepší už to bejt nemůže."

Přijedeš na Štvanici, koukáš na závody, poslechneš kapely, dáš si pivko a strávíš tři dny s kámošema  

Text: Dominik Zezula
Foto:
Jiří Faix + archiv TR 

Mike Spirit

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

>