Král pražskejch výstav Martin Fryč odhaluje svoje tajemství

Martin Fryč je fenomén, kterej na tebe vykoukne i z ledničky. Jak jde o umění, je prostě všude. Jak to dělá?

Délka článku: 2 min
Interview

Martin Fryč je živoucí, chodící meme. Jeho oddanost je neuvěřitelná: den za dnem obráží nový a nový výstavy, umělecký projekty a instalace, a všechno si fotí na svůj legendární foťáček. Říká o sobě, že je 'pošahaný amatér na lovu za jedinečnými zážitky'.

Jeřáb = umění

Jako správnej nadšenec má i svoji metodu. Říká jí "Trasa" a jejím účelem je stihnout obejít třeba šest galerií za jedinej večer. Drží se jí už osm let. Domácí úkol: Kolik Martin Fryč navštívil v životě galerií?

"Rád se nechávám uměním úplně pohltit. Nasát co nejvíc vjemů v co nejkratším čase. Dám si dvě piva a celej svět má najednou svoje kouzlo."

Socha, která je zároveň díra

Fryč je sice všudypřítomnej, nemůže to ale dělat věčně. Naštěstí má v rukávu pár jednoduchejch tipů pro začínající nadšence. Zaprvý je důležitý objevit v sobě vnitřního diváka. Naučit se rozeznávat umění úplně ve všem. Jako když jdeš v hospodě na záchod a vidíš na zdi nápis 'MYLUJU TĚ KLÁRO'.

"Umění může vznikat i náhodou. Vnímám to třeba v přírodě. Jdu kolem stromu a vyfotím si ho, protože ho považuju za umělecký dílo."

Rozkvetlé umění

OK, jsme v bodu, kdy všechno je umění. Co s tím? Fryč říká, že kdo dlouho vybírá, přebere. Vytiskni si názvy všech galerií v okolí, od majestátního Veletržáku až po takový ty hipsterský sklepy, kde se vystavujou vyhozený papírky od čokolády a na vstupu stojí pán v tyrkysovejch ponožkách. A pak zavři oči, zabodni prst a jdi tam.

"Pro mě je to sranda, protože jsem hypersociál a potřebuju neustálej kontakt s lidma a městem. Praha je tohle naprosto ideální, ať už velikostí nebo počtem galerií. I když už jsem narazil i na místo, kam mě nepustili. Z toho jsem byl docela smutnej."

Zavřené umění

Dřív nebo později dojdeš do okamžiku, kdy stojíš s pozdviženým obočím před pozvracenou zdí a prostě nechápeš, co je na tom to umění. Stane se. V takovým případě je důležitý pochopit, co tím měl autor na mysli.

"Úplně se vykašlete na to, co o umění říkají ostatní. Zeptejte se autora, z čeho jeho dílo vychází. Já se snažím zůstávat vždycky pozitivní a nekritizovat. Kdo furt brblá, ten je otravnej."

Zaparkované umění

A potom přichází velký finále: Fryč tomu říká 'heuristický moment'. Je to chvíle, kdy do sebe všechno naprosto přirozeně zapadne. Najednou si uvědomíš, žes ovládl tajemství Trasy, prošel iniciačním rituálem a dosáhl Poznání.

"Mně se to stalo v říjnu 2008 u Národního muzea. Tehdy se protnulo hned několik věcí – vrátil jsem se po letech k focení a začal si brát svůj foťáček úplně všude, jako asijští turisti. Zároveň jsem si založil profil na Facebooku a dostal první pochvalný reakce. Pak už to šlo ráz na ráz."

Momentka v bodě zlomu

S touhle finální radou se Fryč loučí a odchází objevovat další teritoria. Pokud se ho nicméně chceš na něco zeptat osobně, není problém – stačí uspořádat vlastní výstavu. Klidně doma v obýváku. Přijde sám.

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.