Julia Chochola: Obraz by neměl vypadat jako fotka

Přestože nedokončila ani střední školu, patří abstraktní malířka a tatérka Julia Chochola k zásadním postavám české umělecké scény. Fascinuje ji zlato, odmítá sledovat trendy a chce pomáhat týraným dětem.

Délka článku: 5 min
Interview

Abstraktní umění je nekonkrétní, nefigurativní, neobjektové. Válečná stezka proti konvencím a tradici. Ostatně existuje spousta lidí, kteří jej považují za bezduchou patlaninu a razí názor, že když chce někdo malovat, ať se to naučí ‘pořádně‘. Julie ví, jak na podobný řeči odpovídat, ne vždy na to ale má sílu.

"Kdybys mi to teď řekla ty, tak bych ti odpověděla, že pokud s tebou abstraktní obraz něco udělá, tak ho můžeš považovat za umění. Klidně si můžeš říct “To je fakt hnusný.“ Ale když se podíváš na obraz a nic se neděje, nevyvolává v tobě žádnou reakci, je to průšvih."

julia chochola mánes your eyes are golden

V jednom ze starších rozhovorů se Julia nechala slyšet, že problémem dnešní doby je neschopnost prožívat základní emoce. Lidi řeší, jak si koupit co nejlepší auto, aby soused záviděl, stojí fronty na nejnovější iPhony… a přitom bychom se měli snažit spíš o to, abychom dokázali světu něco předat a něco po sobě zanechat.

"Teď je situace ještě horší, než když jsem o tom mluvila naposledy! Obrazy na výstavu v Mánesu (Your Eyes Are Golden) jsem dělala na zámku za obrovskou zdí. Byl tam úplnej klid, dýchala tam historie, minulost. Teď jsem zpátky v Praze a pozoruju na sobě, že ten klid zase ztrácím. Proto jezdím malovat zpátky na zámek. Myslím, že jsme vyčerpaní z městského prostředí, z politiky. Lidi kolem sebe staví hradby a chovají se jako vojáci, kteří jen vstávají každé ráno do práce. Tak nějak zapomínáme na to, že jsme tu proto, abychom se měli fajn."

julia chohola mánes vernisáž

Julia se sice živí malováním, o čemž sní spousta lidí, samozřejmě to ale nešlo samo od sebe. Pracovala u koní, za barem i v kuchyni. A zvykla si ve všem hledat to pozitivní. Kdyby si touhle fází neprošla, třeba by nevěděla, jak se správně postarat o svého koně nebo jak dobře vařit. I když tehdy cítila frustraci z toho, že jí na malování nezbývá čas ani energie.

"Teď už by se to nemělo opakovat. Ať jsem v minulosti dělala cokoliv, musela jsem myslet na barvy. Musím pořád, i při tomhle rozhovoru. Ne že bych ti nevěnovala plnou pozornost, ale právě teď mi v hlavě lítají barvy. Zdá se mi o nich v noci, přemýšlím o nich v kině, jinde si zase říkám, že by tam byl super ateliér. Když musíš malovat stejně jako dýchat, nemůžeš přestat."

julia chochola mánes your eyes are golden

Když svojí prací žiješ, obzvlášť když jde o kreativní uměleckou činnost, hrozí ti syndrom vyhoření. Vydáváš ze sebe všechno a může se stát, že inspirace prostě zničehonic dojde. To platí i pro abstraktní malíře – jakkoliv si je může představovat jako bohémy vstávající ve dvě odpoledne, kteří si k snídani otevřou pivo, sednou k plátnu a začnou něco čmárat. Což je samozřejmě blbost.

"Vyhoření se nebojím. Malování je moje přirozenost. Ne že by to bylo úplně jednoduchý – nemůžeš malovat každej den, aby to nebylo plytký, a jsou samozřejmě dny, kdy se do toho musím trochu nutit. Chce to disciplínu. Jako u každé práce. Občas nálada je, občas není. Musíš se v tom naučit držet balanc jako ve všem, nepřepísknout to a zároveň nebýt líná a opravdu pracovat."

Přečti si taky Jak vnímat umění (podle Jana Gemrota)

"Když maluju, přemýšlím a zároveň jsem v transu. Nejde to oddělit. Kdybych vypnula mozek, nedokázala bych do obrazu vpravit to, co přesně chci. Nebylo by to esteticky příjemný. Kdybych ale postupovala čistě pragmaticky, chyběly by dílu emoce, esence okamžiku. Práce v ateliéru je dřina, budu se to učit celej život."

julia chochola mánes your eyes are golden

Zmiňovaná výstava Your Eyes Are Golden netrvala dlouho: v Galerii Mánes jste ji mohli vidět od 25. ledna do 8. února. Julia se při její přípravě totálně vyčerpala, ale výsledek byl boží. Není divu, že si za hlavní motiv vybrala právě zlato; tento kov ji totiž dlouhodobě fascinuje. Žádné kultuře, generaci ani instituci se nikdy nepodařilo zlato poskvrnit, takže Juliina výstava byla trochu odrazem posledních zbytků čistoty světa.

"Tutanchamon věřil, že zlato v sobě skrývá nesmrtelnost. Navíc v jeho případě je to pravda. Nechal si ze zlata udělat pohřební masku, díky které ho teď zná celý svět. Takže rozhodně nesmrtelnej je, i když si to asi představoval trochu jinak. Zlato je symbolem Slunce, tedy života."

julia chochola mánes your eyes are golden

"Práce se zlatem jako materiálem byla hodně zajímavá. Je úžasný, jaký tvoří na plátně reliéfy. Vytvořila jsem normální obraz, pak ho překryla zlatem a sledovala, jak se přitom mění. Byla to strašná fuška, třináct až šestnáct hodin denně. A když přijde náhodou pes a otře se ti o to ocasem, tak můžeš začít znova. Náročný, ale hrozně zajímavý."

"Příští rok pojede výstava do Londýna, pak do New Yorku. Chci, aby se dostala co nejdál. Pak mám v plánu přivést na jedno místo všechny lidi, který jsem kdy tetovala, a udělat z nich živou sochu. Naštěstí už jsou zvyklí na to, že je pořád někam tahám. Chci dělat i velký kovový anatomický sochy, ale to ještě potrvá dost dlouho. Ale vyměnit zlato za stříbro zatím neplánuju. Jedním z mých cílů je věnovat se i týraným dětem, ideálně i zvířatům. Na to ale zatím nemám prostor ani finance."

Přečti si taky Král pražskejch výstav Martin Fryč odhaluje svoje tajemství

Julia by chtěla pomáhat trpícím dětem, které často ani nepoznají, že jsou oběťmi. Přitom jsou na tom fakt špatně. V Česku na to nejsme podle Julie ještě úplně zařízení. Ale zažívala to ona sama a zažívají to její známí. Nesou si to s sebou často až do konce života, trápí sebe i své okolí. Přitom to tak být nemusí.

"Rodiče si kolikrát ani neuvědomují, že jim to doma nefunguje a že tím svoje dítě trápí. Ale abych na tom mohla něco změnit, musím si vybudovat ještě větší jméno. Neusiluji o nesmrtelnost, ale byla bych ráda, kdyby moje umění přežilo a mohlo něčemu pomoct. Nechci, aby to znělo blbě nebo namyšleně, ale když nebudu mít ten nejvyšší cíl, tak to nemusím dělat vůbec."

julia chochola mánes your eyes are golden

Co se vysokých ambicí týče, může si Julia podat ruku se svými sourozenci – bratr Matyáš je čerstvým laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, sestra Žofie Dařbujánová zpívá v elektroswingových Mydy Rabycad. A sama Julia platí za jednu z předních českých malířek. Všichni tři sice drží při sobě, o umění se ale klidně umí i pohádat.

"Když jsme třeba s bráchou instalovali výstavu v Mánesu, trochu jsme se chytli. Samozřejmě že se navzájem podporujeme, ale zároveň každej vnímáme umění trochu jinak. Myslím, že ségra trendy určuje, brácha se jim směje… a já je ignoruju. Nesleduju ani ‘svoji‘ uměleckou scénu. Nechci stát nad obrazem a přemýšlet, jestli to nevypadá jako práce někoho jinýho, i když je to třeba hloupost."

Přečti si taky Jak se letecký inženýr z Tádžikistánu dostal k práci pro Marvel

"Proto se taky na scéně skoro nepohybuju. A ani nevyhledávám ty, kteří nepovažují abstrakci za umění. Ke svému současnému stylu jsem se dostala tak, že jsem byla posedlá přesností – umím namalovat realistickej obraz, ale proč to dělat? Ve světě, kdy si stejně všichni všechno fotí, podle mě nemá cenu malovat plátna, který vypadají jako fotky. Protože obrazy nejsou fotky. Do obrazů promítám to, jaká jsem, ne to, na co se zrovna koukám."

julia chochola mánes your eyes are golden

Text: Pavla Gabrhelíková
Fotografie: Štěpán Svoboda, Matěj Třasák, archiv JCh 

Fotogalerie

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.