Jak přežít na kole bez brzd

Erich Homola je jedním z lidí, který svým koníčkem doslova žijou. Jeho svět se točí kolem fixek – speciálně upravených kol, který nemají přehazovačku. A často ani brzdy.

Délka článku: 2 min
Interview

“Existuje víc druhů fixek. Základní fakt je, že mají jenom jeden převod. Fixka pochází z anglickýho 'Fixed gear bike'. Pak máš dráhový kola, který nemají ani brzdy. Jsou dělaný na uzavřenej okruh, na závody. Ne na silnici. Sériovky, který stojej míň a vyrábí se ve velkým, musí mít brzdy ze zákona.”

Ericha jsme navštívili ve FunBikes, žižkovským obchodě s fixkama, kterej slouží zároveň jako servis a jakýsi komunitní centrum. Po celým dni ježdění sem kluci klidně skočí na pivo. Na stole panuje pracovní nepořádek, všude kolem je spousta kol v celkový hodnotě vyšší, než je samotnej obchod. Jednu věc mají společnou – přehazovačku nemá ani jedno z nich.

Bum!

Lidi v Čechách a na Slovensku to berou furt spíš jako lifestyle, jako něco, co frčí, co je in. V USA jsou fixky sport. Máš sponzorovaný závody, je to masivní, podporujou to velký firmy. Klidně uzavřou půlku Brooklynu kvůli závodu fixek. Maso.”

A takhle my si tady balancujem.

Blázni do aut svý stroje opatrujou jako oko v hlavě, neustále je vylepšujou a dávají jim jména. Erich to má se svým kolem podobně. Když se chystá předvádět, jak se na fixce brzdí smykem, nejdřív si nazuje tretry. To u nás není úplně obvyklý. Většina lidí prý jezdí normálně v teniskách.

Pokud nemáš tretry a nechceš se rozsekat někde ve škarpě, můžeš brzdit i podrážkou. Akorát počítej s tím, že máš další výdaj navíc. Rekreační jezdci z Letný nejspíš utrácej za nový tenisky víc než za úpravu knírů a kanadský folkový vinyly.

Tohle je důvod.

Fixky nejsou žádnej novej vynález; první kola vypadaly přesně takhle. Fixka je rám, sedlo, řidítka a šlapky. Minimalismus.

Já mám kolo vyrobený přímo na míru, na tělo. Brzdy na něj přidělat ani nejdou. Takový kolo už tě ale vyjde třeba na osmdesát tisíc, klidně i víc.”

Skid. První věc, kterou musíš umět.

Závody fixek se jezdí i v Praze; většinou je to docela androš, jezdci se sejdou třeba v garážích Slovan a začíná adrenalinový peklo. Předjíždění v zatáčkách v plný rychlosti, na stropě blikající zářivky, každá havárka končí v propleteným chumlu končetin a výpletů. Erich to miluje. Zároveň ale tvrdí, že závody nejsou všechno.

V Berlíně máš závody, kde je 350 míst, přihláška stojí dvanáct kil... a za tři dny je vyprodáno. Není to ale jenom lifestylová věc, nebo jenom sport. Je to způsob života.

Erich Homola z FunBikes má styl.


Autor: Dominik Zezula
Foto: Karel Kříž 
Video: Štěpán Svoboda 

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.