Frusack je záchrannej kruh v plastovým moři

Jak vypadá slibnej začátek podnikatelské kariéry? Někdy stačí úplně jednoduchej nápad. Slovo Frusack už slyšel nejspíš každej, kdo nežije v jeskyni. Vydali jsme se po stopách jednoho z nejzajímavějších eko projektů současnosti.

Délka článku: 4 min
Interview

Mít v kuchyni obří igelitku narvanou stovkama mikrotenových sáčků často považujeme za normální součást života. Něco jako mít v botníku boty. Hanka s Terezou se rozhodly, že s tím něco udělají. Projekt Frusack – kompostovatelný sáčky na ovoce a zeleninu, který se dají používat opakovaně a po vyhození jednoduše zmizí – přitom odstartoval v podstatě náhodou.

Hanka: "Dva roky zpátky jsem byla ve Švédsku s malým dítětem. Tehdy to vypadalo, že mě vyhodili ze školy, protože mi chyběl jeden kredit z tělocviku, takže jsem začala přemýšlet sama o sobě. Zdravá strava, zdravej životní styl, tyhle věci. A uvědomila jsem si, že každej den tahám domů hory igelitových pytlíků."

"Hledání nějaké smysluplné alternativy na internetu úspěch nepřineslo, takže jsem musela improvizovat. Vzala jsem průsvitnej obal na dětskou moskytiéru a dala do něj tři jabka. Takhle začal celej business plán."

frusack

Založit vlastní firmu bylo pro Hanku poměrně logickým vyústěním situace. Už na střední se projevovala jako hyperaktivní kreativní střela: chvíli dělala balet, chvíli volejbal, hrála na kytaru a na flétnu, až nakonec začala studovat medicínu. Prostě proto, že to tak nějak vyšlo.

Hanka: "K medicíně jsem došla vlastně vyřazovací metodou. Říkala jsem si: Na ekonomku nechci, mám na víc. Právo je nuda. Matematika nebo fyzika nepřichází v úvahu. Biologie mi ale celkem šla, chemie taky, lidi mi nevadí, takže jsem zakotvila tady."

frusack

Pár měsíců po švédským prozření pak Hanka oslovila spolužačku Terezu, se kterou se seznámila během společné práce pro prestižní mezinárodní neziskovku (protože Hanka je prostě jedním z těch lidí, kteří umí úplně všechno). Loni obě slečny představily hotovej koncept Frusacku – a letos už začala sériová výroba. Jejich kampaň na HitHitu mezitím láme všechny myslitelný rekordy.

Hanka: "Nikdy jsem nebyla nějakej ekologickej aktivista, to spíš Tereza, která nutila rodiče třídit odpad už v devíti letech. Skvěle se doplňujeme. Rodiče dřív hodně trvali na tom, ať dodělám školu, ale když teď vidí ten HitHit, tak ví, že to má smysl. Už to není takový to „No tak dobrý holky, hrajte si s pytlíčkama, ale hlavně ať máte titul.“

Alzbeta

Tereza: "Možná ode mě lidi čekali něco jinýho, ale já si za svým rozhodnutím stojím a jsem šťastná. Jednou se chci ohlídnout za životem a říct si: Udělala jsem něco důležitýho. To je mnohem podstatnější než titul, kterej v dnešní době stejně skoro nepotřebuješ. Zároveň nám ale studium hodně pomohlo. Vždycky mě zajímala psychiatrie, proto využíváme k výrobě chráněný dílny, kde pracujou třeba schizofrenici."

frusack

Hanka má jednoduchou filozofii: Čím víc věcí zkusíš, tím větší je šance, že narazíš na tu správnou. I když přiznává, že udělat ten prvotní krok nebylo nic jednoduchýho, protože to znamenalo vybočit ze zavedených kolejí.

Hanka: "Řekla jsem si, že když už do toho půjdem, tak to uděláme pořádně. Frusack je v první řadě ekologickej projekt, vyrábí se ze speciálního kompostovatelnýho vlákna, který je poměrně náročný na výrobu. Sehnat správný partnery byla fuška, ale nakonec to vyšlo."

"Zároveň ale chceme, aby ten pytlík – na slovo Frusack už po těch letech začínáme být trochu alergický – vypadal šik, aby byl hezkej, barevnej. Chceme ho dostat do povědomí co největšího množství lidí, a důraz na estetiku je v tomhle směru důležitej. Téma redukce odpadu si zaslouží pozornost; my si ji získáváme tak, že bereme Frusack jako módní doplněk."

frusack

Zatím to vypadá na obrovskej úspěch, holkám je ale pořád jasný, že je čeká běh na dlouhou trať. Hance to došlo v okamžiku, kdy poprvý držela v ruce hotovou látku. Teď třeba řeší, jak najít ideální středobod mezi exkluzivitou a masovou výrobou. Společenskej trend směřuje k tomu, že brzy dojde ke zpoplatnění mikrotenových sáčků (stejně jako pár let zpátky v případě igelitových tašek), takže Frusack má v tomhle směru příznivý vyhlídky.

Hanka: "V tuhle chvíli si ho můžeš koupit jenom na HitHitu, ale chystáme vlastní e-shop. Chceme navázat i spolupráci s menšíma řetězcema, který sdílí naši filozofii. Takže žádnej Amazon, ale třeba farmářský trhy. Důležitý je zůstat v přímým kontaktu s lidma. Českej trh je takovej odrazovej můstek – už teď máme poptávky z Německa, Rakouska nebo Skandinávie."

frusack

A co nějaký boční projekty? Tereza v tom má jasno – Frusack je na prvním místě, státnice na druhým. Teď se spolu s Hankou soustředí na to, jak svůj projekt představit co největší skupině lidí. Že nejde jen o nějakej hippie výmysl, ale skutečně smysluplnej každodenní doplněk.

Tereza: "Dá se použít i jako normální kabelka. Nebo na promývání rýže. Nebo prakticky na cokoliv. Jedinej problém je, že když ho zkusíš vyžehlit, tak zmizí. Ten materiál je organickej, takže se rozloží na vodu a CO2. Jinak ale vydrží všechno."

frusack

Hanka: "Já miluju avokáda, takže si do Frusacku nejčastěji kupuju avokáda."

Tereza: "U mě vede lilek. Když jsem byla malá, měla jsem plyšovej lilek. Sama jsem si ho ušila. Protože jsem ho nemohla nikde sehnat a chtěla jsem ho."

Hanka: "Tereza je totiž hrozný tornádo. My spolu začínaly pracovat a já nevěděla, co všechno umí, a pak z ní vylezlo: Já umím programovat, já umím grafiku..."

Tereza: "Tak já byla to dítě, co mělo plyšovej lilek a počítač, no. Tys byla to dítě, co hrálo volejbal a běhalo venku s kamarádama."

frusack

Text: Dominik Zezula
Foto: Jiří Faix 

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.