Skvělý jídlo a přeplněný ulice: Tomáš Vintr o cestě do Japonska

Tomáš Vintr je náš světovej zpravodaj. Se skejtem v ruce vyráží na nejrůznější místa planety a Excelent bere vždycky s sebou. Tentokrát nám poslal pozdrav ze svýho výletu do Japonska.

Délka článku: 3 min
Blog

Každoročně si říkám, že veškerý moje pracovní nasazení a stres končí dnem, kdy se odjede GrandPrix Beroun, kterou pořádám. Pak začíná období klidu, cestování a nonstop skejtování. Shodou okolností se letos hned po GrandPrix objevila na seznamu závodů světovýho poháru nová zastávka – TOKIO

Do Japonska jsem chtěl vyrazit už dlouho a tak jsem tuhle příležitost nemohl nevyužít. K cestě jsem přemluvil i mýho parťáka Risa Turyho a tak bylo jasný, že vážně balíme kufry do Asie. Krom toho nás v Tokiu čekal můj kamarád Daisuke Nakaura, kterej ve městě bydlí. Takže jsme měli záruku, že si ho celý prohlídnem ne jen jako turisti, ale hlavně z pohledu místních.

Za pár dní už jsme seděli v letadle. Já byl nadšenej, Rišo asi tolik ne, protože celou cestu vypadal takhle:

tomáš vintr z japonska

Ale zvládnul to, cesta utekla a za necelej den lítání a přestupů nás letadlo vyklopilo v Tokiu. První zastávkou muselo být running sushi, protože jsme přece byli v Japonsku. Netušil jsem ale, že se Rišo přecpe tak, že mu rýže lezla ven ušima. Aspoň už ale vypadal líp, než v tom letadle.

První den jsme věnovali klasický turistice. Vynutil jsem si návštěvu obří sochy Buddhy (DAIBUTSU), kterou tady postavili v roce 1252. Přestože se celý okolí sochy už několikrát rozpadlo, utopilo pod tsunami a kdovíjak jinak zmizelo ze zemskýho povrchu, socha je pořád úplně v pohodě na svým místě. Všichni to pokládaj za zázrak a já byl taky v naprostým úžasu.

tomáš vintr z japonska

Naše další cesty vedly do centra Tokia, kde nás nejvíc dostali lidi a ruch velkoměsta. Třeba křižovatka Shibuya, na který na každou zelenou přechází ulici několik tisíc lidí. Tohle místo je tak neuvěřitelný, že si ho turisti točí z oken okolních budov. Já jsem v tomhle nebyl výjimkou.

tomáš vintr z japonska

A jako správnej turista jsem nemohl vynechat dvě zásadní vyhlídky – Tokyo Tower (stoprocentní kopie Eiffelovky) a Tokyo SkyTree building, která je nejvyšší budovou Japonska. Měří 450 metrů a dohlídnete z ní až na Mt.Fuji. Teda v případě, že se na ni dostanete ještě za světla. My si vystáli poctivou japonskou frontu a nahoru se vyškrábali až po západu slunce. Aspoň ale máme super fotku zespod.

tomáš vintr z japonska

V Tokiu je všude takový kvantum lidí, že jsme z toho místy začínali bláznit. Pro tyhle situace jsem si s sebou přibalil léky na nervy v tekutý formě.

tomáš vintr z japonska

Co je ale na Japonsku vážně skvělý, je místní jídlo. Symbolem dne se pro nás staly několikahodinový večeře a chuť výborných Ramen, Udon a Sushi z hlavy dlouho nedostanu. Můj parťák Rišo pojal zdejší kuchyni dost originálně a místo sushi z čerstvých vyhlášených ryb si objednával sushi kukuřici. Pokud je někdo #posvýose, pak rozhodně on.

tomáš vintr z japonska

Co se skejtu týče, byl jsem naprosto šokovanej tím, jak dobře v týhle zemi jezdí už i pětiletý děti. Nic takovýho jsem o Japonsku nikdy předtím neslyšel a mile mě to překvapilo. Je proto dost možný, že nás do budoucna čeká hodně vítězů světovejch pohárů právě z řad těhle malejch japončíků.

tomáš vintr z japonska

Přestože je Tokio rušný a plný lidí, musím říct, že jsem si to tady užil a že se sem při první příležitosti rád vrátím. Už teď je mi ale jasný, že týden je málo a na poznání téhle zvláštní kultury to chce daleko víc času. 

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.