Příběh o tom, jak jsem potkala dvojče

Tentokrát slibuju, že už nebudu hořekovat nad tím, jakou mám smůlu ve svojí honbě za romantikou. Fakt. Zato se mi konečně podařilo použít v blogu slovo apoteóza, takže si dávám za odměnu pivo.

Délka článku: 2 min
Blog

Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě je jednou z těch akcí, který člověku zvednou kulturní kredit. Dokonce i ti, kteří na Vysočinu odmítají vkročit z ideologických důvodů (déšť, zima, Zeman), uznávají, že Jihlava má něco do sebe. Oficiální program festivalu láká na skvělý filmy, workshopy a přednášky, každej ale ví, že skutečným tahákem jsou hlavně večírky. A nemyslím teď dýzu v klubu Xanadu.

Letos jsem si to poprvé vyzkoušela na vlastní kůži. Je to pravda na druhou.

pakočka dvě pakočky blog

Apoteózou jihlavskýho festivalýho týdne je samozřejmě páteček. Dům kultury a odborů praská ve švech, protože na pódiu řádí Šimon Holý aka HOLY, rezidentní prodavač swagu, jehož specialitou jsou šestihodinový DJ sety. Letos se překonal a hrál dokonce sedm hodin. Vím to, protože jsem celou dobu neslezla z parketu.

A pak jsem potkala svoji dvojnici.

"Hele, ty jsi Pakočka, žejo?" ptá se mě cizí slečna. Odpovídám, že jo.
"V guest servisu máme jednu holku, jmenuje se Petra, a všichni si vás pletou. Fakt jste si podobný," pokračuje.

Ok. Sice mě trochu štve, že nejsem jedinečná, ale co už. Říká se, že každej má někde dvojníka, tak proč bych ho já nemohla mít zrovna v Jihlavě. Ha.

pakočka dvojče

Na baru nicméně dobrodružství pokračuje. Potkávám vysmátýho týpka s českým jménem na festivalové visačce, kterej nicméně komunikuje anglicky, a ptá se, jestli se můžu vyfotit s jeho kámoškou. Nahazuju svůj pečlivě trénovanej výraz, kterej jsem si od osmnácti schovala pro paparazzi (až budu slavná, žejo), odvětím "proč ne, najde mě na parketu" a odcházím na další session tvrdé beatové bikram jógy.

Okamžik slávy přichází ceremoniálně u záchodů. Nekecali. Fakt vypadá úplně stejně. Petra má na sobě tmavej outfit, mikádo s ofinou, dokonce i stejnej obličej. A nechápe, proč si nás lidi fotí. Kolem nás se utváří kruh zvědavců. Někteří z nich mají nejspíš pocit, že se propadli do alternativního vesmíru, jako ve Futuramě.

pakočka dvojče

Další den si s Petrou u piva vyměňujeme zkušenosti. Mě se lidi ptají na organizační věci, o kterých nemám sebemenší poněti, a Petru zvou pořád na drinky. Zaháním myšlenku, že jsem tady možná mohla potkat svýho budoucího manžela, kterej si nás jednoduše spletl. Jeden kamarád nás viděl pohromady a byl z toho tak mimo, že zapomněl, kde je. Miluju absurdně trapný situace.

Nakonec se dozvídám, že se na Jihlavě objevil i dvojník ředitele festivalu. Asi skvrny na slunci. Mít vlastní dvojče je super. Až se s Petrou příště uvidíme, půjdeme na drink a budeme říkat lidem, že mají halucinace. Třeba na dýze v klubu Xanadu. Možná.

pakočka dvojče

Text: Jana Pakočka
Ilustrace: Marica Baranovič 

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.