Čtyři velikonoční tradice (v zemích, který jdou hodně po svý ose)

Blíží se Velikonoce, což je v křesťanským kalendáři vůbec nejdůležitější svátek ze všech; ostatních se ale vlastně až tak nedotýká. Nějaký ty kraslice, zajíci, čokoláda a tak. Nicméně existujou místa, kde si tohle datum užívají mnohem kreativněji. Pokud máte potřebu vyrazit na rychlou jarní dovolenou, tady jsou čtyři tipy.

Délka článku: 4 min
Blog

Hned zkraje bychom asi měli říct, že česko-slovenskej národní zvyk - mlátit holky proutím po zadku a lít na sebe kýble vody - považujou v zahraničí za absolutní bizarnost. Fakt. Během rešerší tohoto článku na nás neustále skákaly věty jako "čeští muži bijí ženy a ony jim za to děkují". Solidní ukázka toho, jak nám kulturní zvyklosti připadají přirozený, dokud se na ně nepodíváme zvenčí. Filipíncům třeba tohle připadá taky přirozený. Co my víme.

Každopádně, když už máme ty Velikonoce, rozhodli jsme se navodit si na magu trochu té slavnostní nálady. Nic totiž neříká 'sváteční program' jasněji než...

#1 Destruktivní orgie na řeckých ostrovech

Rouketopolemos zní jako jedno z těch zábavných cizích slov, jejichž nevyslovitelnost je způsobem, kterým lingvisti sdělují světu "POZOR SOPKA" (jako Popocatépetl nebo Eyjafjallajökull). Tohle teda není sopka, ale realita je ještě o stupeň metalovější.

Rouketopolemos znamená "válka raket". Řekové nikdy nebyli mistři metafor.

Na řeckým ostrově Chios totiž každý Velikonoce probíhá malá válka. Dva kostely, stojící na kopcích 400 metrů od sebe, se během ní přetahují o... vlastně ani nevíme o co, každopádně to zahrnuje výrobu několika tisíc domácích raket a jejich následné metání na ten druhej kostel. Vítězem má být ten, komu se podaří víc přímých zásahů, jenže fór je v tom, že se to logicky nedá moc spočítat - takže oba kostely automaticky prohlásí za vítěze samy sebe, pak se pohádaj o to, kdo má pravdu, a dohodnou se, že se nedohodnou a že příští rok musí být repríza.

A tohle se děje už několik století. Od roku 1889 je sice zakázaný používat opravdový kanóny, ale i tak to pořád vypadá jako něco mezi deseti Silvestrama najednou a finální bitvou z Pána prstenů. Doma to zkoušet asi nebudeme. Zato bychom mohli zkusit tradiční korfský velikonoční program: házení porcelánu z oken dolů na chodník. Je hezký vědět, že na Korfu se s porcelánovým nádobím vypořádavají jinak než třeba paní Kropáčková z Uherskýho Brodu, která ho má doma tři plný skříně a poslední člověk, kterej na něj směl sáhnout, se narodil ještě za císařpána.

#2 Festival draků na Bermudě

Bermuda, ostrov ležící v Karibiku, vítá velikonoční slavnost tak, že všichni ráno vylezou ven a jí tresčí koláč. Ok. Jako občané regionu, kde se za normální považuje dělat imitace beránka z mlíka, másla, vajec a cukru, asi nemáme právo moc zvedat obočí. Neva.

Důležitější je to, co se děje potom - celá vesnice se shromáždí na pláži a pouští draky. Ne nějaký obyčejný kusy papíru na provazu, ale speciální, X měsíců vyráběný umělecký díla, který slouží jenom pro tuto konkrétní příležitost (po svátcích se vyhodí a začnou se dělat nový). Počátek této tradice sahá do kolonizace, kdy britští misionáři potřebovali domorodcům vysvětlit, co je to Nanebevzetí; děti prý moc nechápaly, jak se Ježíš Kristus mohl dostat z bodu A (dole) do bodu B (nahoře), tak jim kolonizátoři vyrobili draka.

Zatímco my musíme s pouštěním draků čekat, až začne být hnusně.

V současnosti jsou velikonoční draky občas tak obří, že je musí držet několik lidí, a stavěný tak, aby vydávaly co nejhlasitější zvuk. Velikonoce na Bermudě tak ze všeho nejvíc připomínají trochu psychedelickou přehlídku pohybů, barev a hluků. Je to vlastně krásná historka, která říká, že názorná ukázka umí být lepší než tisíc slov. Taky říká, že děti na Bermudě neví, jak funguje pták, ale to už je jinej příběh.

#3 Bitva teenagerů na Kypru (o největší oheň)

Pokud bychom brali devadesátkový komedie jako studijní materiál, točí se náplň života mezi šestnáctým a zhruba dvacátým rokem kolem tří věcí: dvě z nich nemůžeme na tomto magazínu z morálních a legálních důvodů pojmenovat, tou třetí je touha po fyzické konfrontaci. Na Kypru to platí stoprocentně.

Oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře, dá se použít jako zbraň.

Každej rok se obyvatelstvo ostrova rozdělí na tři části, kdy děti hledají schovaný vajíčka, dospělí se chovají normálně a teenageři se promění v zapomenutý postavy z Pána much. Tradice samotná přitom vypadá docela nevinně: sesbírat dřevo, zapálit oheň. Něco jako u nás čarodky, akorát místo nadpřirozených bytostí se rituálně upaluje Jidáš. Jenže mladí Kypřané, jako správní horkokrevní synové Středozemí, to trochu vylepšili tím, že jednotlivý party mezi sebou soutěží. Takhle:

Kypřan A: Náš oheň bude letos mega!
Kypřan B: Náš bude TOTÁLNĚ GIGA MEGA!!
Kypřan A: Tvoje máma je giga mega!!
Kypřan B: Jóó?!
Kypřan A: Jóó?!?!

...a tak dále, až se oba rozeběhnou sbírat dřevo na ten svůj úplně nejvíc nejlepší giga oheň ve vesmíru, jenže dřeva je na Kypru málo, takže výsledkem je hromada rvaček a novinový titulky typu 'Policie za jediný den vyjížděla k sedmnácti požárům'. Ach. Mládí.

#4 Kriminálka Oslo

Ostatní tradice v tomto článku jsou stovky let staré a mají původ v nějaké nevinné náboženské symbolice, která se jenom trochu vymkla z ruky, protože to nevinné symboliky občas dělají. Ta poslední, norská, vznikla v roce 1923 a nevymyslel ji žádný misionář, svatý muž ani mnich, ale chlápek, kterej chtěl prodat knížku.

V temných dobách před internetem (pravěk) a televizí (pravěk²), kdy ještě lidé četli noviny a 'dělat reklamu' byl pro většinu z nich abstraktní koncept, zachvátila Oslo panika - jeden vydavatel totiž zaplatil několika deníkům, aby na první stránce otiskly upoutávku na jeho novou detektivku. Problém je, že nikdo moc nepochopil, že je to reklama.

Sherløck Hölmæs by byl hrdý.

Od té doby jsou každý Velikonoce v Norsku tradičně zasvěceny takovým optimisticky jarním činnostem jako čtení vražedných záhad, rodinné vymýšlení a následné řešení vražedných záhad, sledování vražedných záhad v televizi - a ti, kteří nemají knihy, rodinu nebo televizi, si můžou koupit třeba mlíko a číst vražedné záhady přímo z krabice, protože norské mlékárny nechtěly zůstat pozadu. Navíc je týden všechno zavřený (nejen školy a pracoviště, ale i banky, obchody, prostě všechno), aby se občané mohli plně soustředit na vražedné záhady. A je to na severu, takže je všude ještě zima jak v psírně.

Až budete někdy v hospodě vyprávět o tom, co je to 'skandinávský stereotyp', stačí přečíst předchozí odstavec.

Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.