Co se děje na netu: Zpravodajství po svý ose #březen

Jana Pakočka sedí 24/7 u počítače a komentuje všechno, co se zrovna děje. Tedy skoro všechno. Nemusíš zapínat zprávy, stačí sledovat Excelent mag.

Délka článku: 8 min
Blog

Středa 30. března

Tři Kanaďani právě ujeli 1000 mil, aby si dali pizzu v Mekáči. Miluju

Ráno, když jedu do práce a nestíhám do sebe nalejt skoro ani kafe, natož si koupit snídani, si ráda v metru nebo v tramvaji čtu zprávy z Munchies. Zprávy ze světa gastra, který vždycky končí dobře. Zprávy, který zaznamenávají heroický činy. Jako když parta kamarádů projela půlku severní Ameriky jen proto, aby si dali McPizzu. Protože ona vážně existuje. A oni nám to dokázali. Četla jsem tenhle záznam lidského hrdinství a čirýho bláznovství a skoro jsem zapomněla, že si sama nestíhám koupit ani housku z večerky.

Rok 1989 se do historie zapsal dvěma událostmi. Zaprvé: Sametová revoluce. Zadruhé: Mekáč zařadil na svoje meníčko PIZZU. V americkejch pobočkách (bylo jich asi 40) byla k dostání do půlky devadesátek. V současnosti už jsou jenom dvě. Achjo.

mcpizza

Dorazila jsem do kanceláře bez snídaně a během ranního hypnotizování monitoru mi došlo, že tihle kluci jsou vlastně novodobí Amundseni nebo Kryštofové Kolumbové a já bych s nima klidně šla na pivo a celý tohle dobrodružství si nechala vyprávět. Třeba o tom napíšou knížku: On the Road (to Pizza Heaven).

P.S.: Kdysi dávno existovalo i něco, co se jmenuje McSpaghetti. A ve Studénce je hospoda, kde mají špagetovou pizzu, což je pizza, na které jsou špagety. Kde je nějakej markeťák McDonald's, když ho člověk nejvíc potřebuje?


Pondělí 27. března

Nová zastávka na Štvanici je definice #pondělí

Možná mě život spravedlivě trestá za to, jak tady ironizuju takřka všechno. Teď je na řadě zatím poslední 'změna trasy linky' v režii DPP, spojená s obnovením staré zastávky na Štvanici. Pondělí ráno, člověk má za sebou sotva pět hodin spánku a stejně běží do kanclu pozdě... a potom na Vltavský nasedne do jediný z těch čtyř tramvají, která nejede nahoru na Letnou, ale doleva na Těšnov.

Poprvé jsem tak měla tu čest okusit blízké setkání třetího druhu se zastávkou Štvanice 2.0.

tramvaj štvanice

Nevim, no, cestou na Těšnov ani zpátky tam nikdo nechtěl vystoupit ani nastoupit. A nikdo tam nebyl, protože proč taky?

Většina lidí ten post-industriálně-apokalyptickej chrchel podchodů mezi Vltavskou a Těšnovem nemá ráda. Já jo. Občas se tam sice člověk dočká strašidelných momentů, pořád je ten systém ale mega efektivní, pokud se ho člověk naučí používat.

Štvanice je krásná a všechno, ale vlastně se tam dají dělat jenom tři věci: procházet se, jezdit na skejtu nebo hrát tenis. Skejťáci na tramvaje kašlou, protože mají vlastní kolečka. Nóbl kurty, kde slavil Klaus narozky, obývají lidé, kteří by si mohli koupit třeba sedm vlastních tramvají (ale nechtějí, tak jezdí Mercedesama). A do VILY, případně na romantickou procházku, se dá jít teda tou procházkou, když je to procházka, žejo. 

tramvajová zastávka štvanice

Kdybych byla prezidentka zeměkoule, nebo aspoň pražská radní, tak ty peníze vrazím asi do zlepšení stavu podchodů a nadchodů, aby byly příjemnější a bezpečnější. Ta zastávka je na znamení. Já ho asi dávat nebudu.

Středa 22. března

Jste v klidu? už nemusíte! zvířecí apokalypsa se blíží (možná)

Můžete mi někdo vysvětlit, co se to dnes na těch internetech děje? Je to ptačí chřipka? Genetická mutace? Začínáme konečně žít ve věku, kdy se všechno z Marvelovek stává skutečností?

Asi už jste viděli to video obrovskýho kuřecího monstra. Šuškalo se, že je to ve skutečnosti dvaačtyřicetiletej chlápek navlečenej v kostýmu, ale nakonec ne: tady se bavíme o skutečný, živý, přešlechtěný slepici (nebo co to je), která by spoko nakrmila několik afrických rodin.

Co tu máme dál? Třeba satanistický kruh amerických krocanů, zlověstně kroužících okolo těla mrtvé kočky. Někdo to zachytil na mobil, ale nevíme, co se s tím člověkem stalo. Tak já nevim, to už není sranda, to je prostě předzvěst zvířecí apokalypsy. Nebo aspoň razantní změny pořádků v živočišné říši. Brrr.

krocan mlel

A do třetice všeho dobrýho tu máme jednu žhavou novinku z moře. Stopařův průvodce pro galaxii favorizoval delfíny, já se začínám obávat spíš plejtváků obrovských. Normálně jsou to samotáři, ale poslední dobou se začali nějak podezřele srocovat dohromady. ???

Myslím, že všechno souvisí se vším. Náhody neexistují. Věci nejsou tím, čím se zdají být. Sovy. Krocani. Plejtváci. Slepice. Myslím, že je nejvyšší čas utratit poslední peníze za nějaký nový prádlo. Maminka mi totiž říkala, že hezký čistý prádlo je základ v každý situaci. Včetně apokalypsy.

Pátek 17. března

A ten o konci světa, znáte?

Šli dva a prostřední upad. Do sopky. Pardon, chtěla jsem začít vtipem… no.

Nevím, jestli to víte, ale ani s třední Evropa není tak bezpečný místo k žití. My si myslíme, že tady můžeme v klidu sedět za pecí s vědomím, že věci jako zemětřesení, orkány a tajfuny se nás prostě netýkaj. Haha! Ne.

V podstatě celej Apeninskej poloostrov totiž leží na překřížených litosférických deskách, který se občas potřebujou trochu protáhnout, a na povrchu nenápadně fellí několik sopek. A ty samozřejmě nemůžou zůstat pozadu.

etna sopka výbuch

Tak jako třeba včera, kdy se nám po delší době připomněla sicilská Etna. Ta je známá tím, že je spící neboli poloaktivní, teď to ale trochu přehnala. Rozumím Etně, vím, čím si prochází. Občas se chovám stejně.

A vůbec nejlepší na sopkách a zemětřeseních je, že občas prostě přijdou a nikdo s tím nemůže nic udělat. Ani geologové, ani seismologové, dokonce ani věštkyně Jolanda. Takže tak. YOLO. Hezkej víkend všem!

Čtvrtek 16. března

Královně zeměkoule jsou čtyři roky

Celý týden nás internety zaplavovaly videem britskýho politickýho experta na Severní Koreu, kterýmu do přímýho přenosu vlítly jeho dvě děti. Můj FB feed následně v rekordním čase zavalily tsunami reakcí, o d memů a komentářů typu " LOL " po dlouhé a erudované eseje na téma, proč je to, co se ve videu děje, v pořádku, proč to není v pořádku, a co se z toho dá vyvodit.

Potom nás všechny zahřála u srdíčka fotka na Twitteru a následnej rozhovor ze stejnýho pokojíčku a před stejnou webkou s celou rodinou moderátora Kellyho (tentokrát spořádaně srovnanou před okem kamery, žádnej photobomb se nekonal).

Nejvíc mě ale na celým tomhle divadle dostala tiskovka, kde se Kellyho dcera Marion chovala jako nonšalantní budoucí prezidentka zeměkoule. A dokonce tak i vypadala: elegantní trench a pastelový brejličky tvoří rozhodně lepší kombo než polovina věcí, který na sebe jsou schopný navlíknout dospělý političky. Marion for President. Když má někdo dostatek swagu na to, aby během tiskovky pro BBC lízal lízátko a ještě u toho vypadal, že má na práci daleko důležitější agendu než nějaký novináře, je jeho budoucí kariérní volba celkem jasná.

Středa 15. března

Vytáhněte se, o víkendu bude Praha žít módou

Další týden módy je tady. To jen abyste se nedivili, proč je centrum stověžaté matičky Prahy plné lidí v pěnových pantoflích s ponožkama, kteří se fotí buď sami, nebo jsou foceni jinými příslušníky téhož živočišného druhu.

Kromě influencerů a tradičních upírů z tzv. lepší společnosti se tady prý mihne i Karolína Kurková nebo katalánská rapperka Bag Gyal, která v sobotu plánuje rozbít NEONE. Dropy prý budou padat až do třetí řady. Vemte si na sebe něco hezkýho.

prague fashion week

Tenhle víkend potrvá až do příštího úterý, takže rovnou přikládám jeden tematický módní tip k přežití: kombinace postmoderního diskursu a divnýho počasí znamená, že se klidně můžeme všichni courat v teplácích po luxusních rautech a nikomu to nepřijde divný. Viva la normcore!

Úterý 14. března

Tvoje tvář má legrační hlas (ne)

Chtěla bych dělat dramaturgii nováckýho pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Nedokážu si totiž představit, kolik stimulantů a lobotomií museli podstoupit, aby se dostali do téhle fáze nihilistického zenu. Do bodu, kdy nám ze svojí slonovinové věže lidové estrádní zábavy týden co týden servírují mňamky jako blackface (ne, to opravdu není v pohodě), Kohákův rasistický humor, zácpy Ivy Pazderkové, která působí, že tam vlastně ani není, a tak dále.

dejdar weekend

Všichni soutěžící pak působí trochu jako smutní klauni, jako týraná zvířátka v cirkuse, které pod nánosem krému na boty očima prosí diváky o milost, protože ta hypotéka se sama nezaplatí. Chápu, ale nesouhlasím.

A to přitom vydržím hodně. Dokonce jsem i jedla kočičí žrádlo. Ale když Martin Dejdar, herecký prototyp 'stereotypního svůdného Jižana', zkouší zpívat jako můj miláček The Weeknd, tak padám ze židle a poslepu hledám nejbližší předmět vhodný k vypláchnutí očí, uší a bůhví čeho ještě. Dost. Prosím. Vzpomeňte si, jak blbě to dopadlo tehdy v antickým Římě. 


Čtvrtek 9. března

Rozdávaly se michelinský hvězdy. A jídelna na Těšnově furt nic

Restaurace Eska dostala Bib. Bib je mladší brácha hvězdy od Michelina, takovej trochu otloukánek, kterýho si máma udělala natruc tátovi na starší kolena. Ve zkratce jde o to, že aby nebylo přehvězdičkováno (protože status a tak), tak si michelinská komise vymyslela Biba, pro podniky, který splňujou kritéria ‘výjimečného jídla za dobrou cenu‘.

těšnov michelinská hvězda bib

A protože hvězdy si u nás drží stálice La Degustation (děláme to skvěle, ale jsme drahý), Alcron (držíme si standard už od socialismu) a Field (děláme to krátce, ale zato trendy), tak se Eska musí spokojit s tímhle oceněním. Eska je spoko. Akorát nevím, jak s tou rozumnou cenou – zvlášť v době, kdy Lidová jídelna Těšnov nahodila redesign webu a začala nově dělat i večeře. Takže sorry, ale můj srdeční řád Michelinu, myšího kožíšku i briliantový vařečky jde právě na Těšnov. Jako vždycky.


Středa 8. března

Tipy na mezinárodní den žen (od ženy)

Dnes ráno jsem se vzbudila, venku svítilo jarní sluníčko a já vzala do ruky mobil (rutina, žejo) a začala scrollovat. První věc, která mě zaujala, byla animačka Jacka z Adventure Time. Byl celej z lívanců, tancoval a zpíval u toho svoji gastro-hitovku Bacon Pancakes. Titulek blábolil něco o mezinárodním dni lívanců. A já si uvědomila, že je vlastně mezinárodní den žen. Aha!

Jsem zvědavá, jestli dostaneme kytku od šéfa. Jsem v tomhle asi trochu cvok, protože kytky miluju. Hlavně teda od kluků, se kterýma randím; kytka od cizího mě trochu děsí, protože mám pocit, že je to spíš závazek nebo pozornost. Možná proto, že se o ně stejně neumím starat, za tři minuty na to zapomenu a milá pozornost mi pak další měsíc hnije na pracovním stole. A tak je to se vším.

kytky-txt-original

Šéfové a šéfové všech zemí, malá rada – pokud máte v týmu holky, jako jsem já, dejte jim dnes radši višně v čokoládě nebo lívance k snídani. Nebo třeba stejný platy jako kluků. Dobrej nápad, ne? Krásnej MDŽ všem!

. . .

Pondělí 6. března

Proč bylo vyhlašování Českých lvů takový fiasko

Šla jsem na Český lvy. Jako správná kulturní bloggerka, žejo. Samozřejmě jsem si dala na sociální sítě krásnou gala fotku, ke který jedna kamarádka poznamenala: "Já myslela, že už to bylo a že to všechno vyhrál Masaryk." V tu chvíli nám to přišlo jako dobrej fór. Po vyhlášení už míň.

český lev masaryk wtf

Vlastně ani nevím, jestli celá tahle masarykovská šaráda neměla náhodou být nějakej uměleckej meta koncept. Třeba komentář k povrchnímu, konzumnímu vnímání světa, ve kterým se můžeme kolektivně domluvit, že je něco důležitý / dobrý, aniž by to kdokoliv viděl. Nebo umělecký ztvárnění toho, jak jsme tady v ČR tak trochu v… no nic.

Mohla by si akademická obec vytáhnout hlavy z těch tří teček? A mohli bychom přestat být na všech frontách tak vyčůraní? A především – čímž se vracím k otázce v nadpisu – mohly by rauty zase někdy vypadat jako skutečný rauty? Make rauty great again. Prosím.


Nejčtenější

Sledování excelentních akcí

„Cože, ono už to bylo?“ Díky možnosti sledovat akce se o všech nově oznámených koncertech, výstavách a festivalech dozvíš včas.

nebo

Tato stránka používá cookies. Uvedením svého věku souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v našich Podmínkách užití stránek.